Články


Jak jsme kupovali nové (ojeté) auto

2007-03-17 Přečteno: 4 045x

Jednoho dne se mně kamarád svěřil, že by si rád koupil nové auto a že jeho Škoda Felicia 1.3MPi z roku 98 a v minimální výbavě typu holobyt s mlhovkami už není to pravé ořechové a bude potřeba pořídit si lepší vehikl, felda se sice moc nesypala a nikdy ho nikde nenechala, ale bylo vidět že už po najetých pouhých 75tisících kilometrech není v té pravé kondici, rez se vesele šířila dál, vrzání interiéru se pořád zhoršovalo a spotřeba a jízdní vlastnosti taky nebyly nic moc a bezpečnost při havárii už vůbec ne. A tak jsme seděli nad Anonncí a ve výběrovém řízení na nové (ojeté) auto a po konzultaci s internetem vyhrál Ford Focus v benzínu 1.6 nebo 1.8 . Cenový limit vozidla jsme stanovili na sto deset tisíc, plus to kolik dostaneme za feldu. Takže první úkol – prodat felícii. Za tímto účelem jsme poslali formulář na ocenění auta do (ne)proslulého autobazaru AAA Auto Brno. Asi za půl hodiny zvoní telefon s tím že za auto dostaneme 95 tisíc a máme ihned přijet, že prý bazar shání pro jistou firmu černé felície v této cenové relaci a potřebují to do večera. Tak jsme se sbalili a s velkou nedůvěrou vyrazili do áček.

Po vstupu do bazaru jsme oznámili, proč tam jsme, žena za pultem kamsi zavolala a ihned se nás ujal bazarník, který kromě oblečení odpovídal přesné definici lumpa-bazarníka s tím, že výkupčí aut má zrovna nějakou práci a že se máme zatím podívat v bazaru na auto které by jsme si koupili protihodnotou za felici. Podotýkám že do áček jsme jeli auto prodat, v žádném případě ne koupit, historky o áčkařích znjí snad všichni, ale stejně se to nějak zvrtlo, touha po novém autě byla u mého kamaráda větší, než pověst áček. Po prohlídnutí pár fokusů co tam měli jsme uznali že jsou moc předražení (dvoulitr z roku 98 a klimou za 230tisíc) nebo naopak podezřele levní (1.6 z roku 01 a najeto jen 36 tisíc a dovoz Holandsko za 256tísíc). Bazarník nám mezitím vyjel databázi áček a zjistil že v Praze je jeden přijatelný fokus 1.6 z roku 98 v plný palbě a najeto 74tisíc za 209táců, nikdy nehavarovaný a se servisní knížkou. Tak jsme se domluvili, že za vratnou zálohu tisíc korun nám ho druhý den dovezou na bazar. Potom jsme se dohadovali o ceně feldy. Samozřejmě nic o tom že by operátorka slibovala 95 tisíc nevěděli a žádnou akci s černýma feldama pro firmu nedělají. To nás dost nasralo a řekli jsme že pod 85tisíc nejdeme. Chvíli nás přemlouvali na nižší cenu argumenty typu tady to je poškrábaný a tady rez, ale neustoupili jsme. Po asi deseti optávkách u manažera nám garantovali !písemně! cenu 85tisíc do druhého dne pokud vezme toho fokuse. Byl jsem rád že jsme zase z áček odjížděli a moc jsem nevěřil že u nich něco koupíme. Náš kámoš automechanik, kterému jsme jeli sdělit dojmy z áček do hospody, vyděšeně vybíhal ven za smíchu štamgastů v hrůze jestli jsme přijeli ve ještě svém. Slíbil nám že druhý den tam pojede s námi se podívat.

Druhý den s námi do áček jel již náš kámoš automechanik. Říkal, že se tam jede dobře pobavit a zasmát a už dopředu nám říkal že stejně nic nekoupíme a maximálně se zasmějem za tisícovku vratné zálohy na přivezení fokuse. Když k nám bazarník přivážel toho fokuse, volant mu na chvilku cukl do leva. Kámoš už se usmíval. Na fokusovi nás zaujala 17-ti palcová litá kola Enkei a 4 díry na palubní desce po handsfree a samozřejmě serviska, kdy byl pouze jeden záznam o prodeji z roku 98. Podle bazarníka byl interiér na svůj věk výborný (nesmysl) a občasné cukání volantu se dá opravit. Chtěl bych vidět jak s tím jede sto pade po D1. Když řídil bazarák, tak se nám zdálo všechno v pohodě. Pak sedl do auta náš známý a začal tanec. Na plný plyn auto akcelerovalo hůř jak felcka třináctistovka, přitom to byla 1.6 74kw a auto u toho hučelo jako proudové letadlo v turbulenci, cukání volantu se zhoršilo a známý říkal cosi o hajzlu a převodovce. Po ukončení jsme prohlíželi auto na rampě a známý jen tiše konstatoval, že to bylo bouchlý na předek i na zadek, protože proč jinak by byly měněný ramena v předu i v zadu po 70 tisících. Říkal také, že půlka auta je původní a zbytek úplně novej. Když jsme skončili říkal bazarák jen: Dobrý ne? Radši jsme se na něj podívali vražedným pohledem a on pochopil že zase nikoho neoškube a odešel shánět další chudáky, co si chtějí koupit auto. .

Tímto končí zážitky z pořizování nového vozu. Doufám že se áčkám vyhnete obloukem a ještě si při pohledu na jejich budovu odplivnete.

Stoupa

Diskuze o článku Nové téma



Články